(s) Bike traily Rumunska a Maďarska

...aneb tip pro ty, kdo milují roadtripy, málo lidí, málo Čechů, dobrodrůžo, výhledy a tak trochu jiné ježdění. Aka pro ty, co jsou pro nové zážitky ready opustit vymazlený Saalbach a vyrazit do úplně jiného světa. 

Rok se s rokem sešel a nastal čas dalšího výjezdu z edice matka - syn. Loňský, traily kořeněný, přejezd Jeseníků byl nečekaným sukcesem, a tak jsem si říkala: traily byly dobrý nápad, pojďme u nich zůstat a trochu to potunit. Rakousko je nuda, tam jezdí každý. Původně... původně mě napadla ještě větší divočina - chtěla jsem jet s koly na střeše až na Balkán: přes Rumunsko a Srbsko do Albánie. Denně děkuju bajkovému bohu, že jsem to neudělala, pač rumunské cesty, inu, ty úplně stačily.

Ale nepředbíhejme. Bylo nebylo...

Zrána vyrážíme od Prahy na Brno. Fouká tak, že se stromy ohýbají až k zemi a mě už na D1 jímá úzkost, co to s těmi koly na střeše udělá. Sic! Zhruba někde za Bratislavou se nám uvolňuje střešní nosič, takže jedeme krokem na blikačky, synátor drží nosič rukou z okna, načež na maďarských hranicích na váze pro kamiony narveme obě kola do auta. Netušila jsem, že se tam vlezou, nicméně nejpozději někde mezi Sibiu a Brašovem se to ukáže jako beztak jediná možnost, protože ze střechy bychom je setřásli zhruba po prvních padesáti kilácích rumunské státovky...

Naše první bike zastávka a nocleh je v Eplény, jinak jediném maďarském lyžařském středisku. No, středisku. Vesnici s kopcem a lanovkou. Nepřestává mě fascinovat, jak se člověk v maďarštině vůbec nechytá. Ubytujeme se v apartmánu, kde po mně chce paní domácí vyplnit dotazník v počítači, ale jak mám porozumět, co znamenají maďarské popisky k jednotlivým kolonkám, na to její němčina nestačí a angličtinu nemá. Syna a půl jaguára k tomu za google translate. Večer se zajedeme podívat k nedalekému Balatonu do městečka Balatonfűzfő , dáme si zmrzku a obratem mizíme - mraky lidí, turistické pasti a smradlavá voda nejsou náš šálek kávy. Takový Špindl Maďarska - vkusný to moc není, ale chce tam každej.

Ráno posnídáme nákup z maďarského tesca a vyrážíme do místního bikeparku.

1. Bikepark Síarena, Eplény (Maďarsko)

Výzvy:

- překvapivě se moc nedomluvíte anglicky ani německy, lanovka jede zhruba tři roky, pač stará je desetkrát tolik, flowtrail je ze dvou třetin šotolinové utrpení s pár nástrahami, ostatní (dva) traily jsou prý hezké, povídal syn, trochu rough, ale dá se na nich zajezdit, vydrželo mu to skoro celý den, zatímco já jsem s počínajícím zánětem dutin posedávala na lavičce

Co za to získáte:

- parkoviště, kde je jen pár maďarských aut a vy
- základnu s restaurací se spoustou místa a jen hrstkou bikerů
- krásné výhledy (a těch je v Maďarsku jako šafránu)
- zážitek úplně mimo mainstream

Ten den se zdržíme na trailech déle než bylo v plánu, a tak do rumunského Sibiu přijíždíme až o půlnoci, k čemuž nám dopomohla půlhodinová fronta na hranicích  časový posun. Na konci denní cesty ale najdeme město s nádherným historickým centrem. Nocleh máme v hotelu přímo na pěší zóně, a tak si dáme ještě noční procházku městem, nevýchovnou zmrzlinu před spaním a uleháme za řehtání racků, abychom druhý den vyrazili do nedalekého bike parku v kopcích Paltinis, který se tváří tak tajemně, že nevíme, co čekat.

2. Paltinis arena u Sibiu (Rumunsko)

Naše auto šplhá do hor nad Sibiu, projížídíme údolím, které lemuje zaniklá tramvajová dráha a zdobné rumunské vesnické domky. Má to neuvěřitelně krásně omšelý genius loci. Na hřebeni, kde se rozprostírá liduprázdný lyžařský areálek Paltinis arena zjistíme, že traily už neexistují... No, ale ty nádherné výhledy! Měníme kurz směr světoznámá, top gearem vyhlášená, horská cesta Transfăgărășan. 

Věhlasná Transfăgărășan. No takhle - serpentýna je to čarokrásná, krajina famózní, výhledy k nezaplacení. Příště raději ne o prázdninách. Přeautováno, přemotorkováno. Dáváme piknik u potoka v bezpečné blízkosti auta, ač medvědi nejsou na dohled, a pokračujeme směr náš třetí bajkovací spot nad horským městečkem Sinaia. 

V Sinaie se zabydlujeme na tři dny a miluju to tam - horské středisko na úpatí hory, kde ač už pozvolna vznikají nová ubytování, není to pořád žádný turistický overkill, ale spíš trochu ospalé místo se starými vilami vykukujícími zpoza stromů, stařičkou lanovkou a všudypřítomným štěkotem psů. A mezi tím vším i jedna hipsta kavárna, kam se sneaknu vždycky po ránu, kdy mládě ještě spí.

Městečko je v kopci, a tak i ten sjezd do kavárny je vykoupený výživným výjezdem zpět do apartmánu. Ale kdo by žehral na trochu ranního cardia. 

2. Bikepark Sinaia (Rumunsko)

Bikepark leží v lyžařském areálu nad městem. Z města do něj jede lanovka, jejíž dolní stanici si však musíte poctivě vytrasovat a chcete-li znát jízdní řád, zapomeňte na google a rovnou si tam zajeďte. Tenhle výlet je protkaný offlinem a nemá to chybu! Lanovka pamatuje zhruba narození Michala I. Rumunského, průvodčí cestou místním vypráví evidentně příběhy ze života strojvůdce, jimž jsem možná ráda, že nerozumím. Vyveze vás ale na start areálu, kde jezdí dočista moderní lanovky alpského ražení. Dvě.

A pak přichází na řadu ten pravý adrenalin, kupodivu ne z trailů. Věděla jsem, že jsou v Rumunsku medvědi, ale neznepokojovalo mě to do chvíle, kdy jsem stanula tváří v tvář ceduli Atenție! Zonă frecventată de urși - Pozor, častý výskyt medvědů. Jsem takový empirický typ - nedbám, dokud nezažiju. A jak tam tak stojím, vůkol temný les, já 55 kg, jedno kolo, syn 50 kg, druhé kolo, před námi medvědí trus, lehce znejistím. Zvažuju pro a proti a jsouc tak ponořená v úvahách a velíc na ústup, dojedou nás dva místní bikeři. Pravím: tu medvěd? Oni na to: Tu medvěd! Odvětím: Tu jezdit? Oni praví: Tu jezdit! Prdelka mi strachy cvaká tak, že to musí být slyšet, protože nám borci nabídnou, že můžeme jezdit s nimi. Prý tam bajkují každé léto a nikdy medvěda blízko neviděli. Jestli mě to mělo uklidnit, spolu s pravidelně pípajícími výstražnými SMS, které chodí automaticky, když jsou medvědi na blízku, tak se to nepovedlo, avšak nebylo již cesty zpět. Inu, zvládli jsme to.

Výzvy:

- nazývají to prvním a jediným moderním trail centrem v Rumunsku, akorát že ze čtyř trailů jeden neexistuje, druhý byl letos zavřený (prý je jinak fakt hezký, říkali místní), třetí extra strmý a level extreme, čtvrtý se nazývá Old School Trail a ač já teda jsem oldschool, měla jsem ho plné kecky 
- je to takový vyježděný, hodně raw chodník z kopce dolů 
- to místo si musíte zasloužit, moc informací online nečekejte (edit 2024)
- jsou tam medvědi, fakt hodně medvědů, občas napadnou někoho, kdo nedbá pouček nebo prohraje souboj nervů a dá se na útěk, a co je horší, na kole existuje vyšší riziko, že méďu překvapíte za rohem, takže ideálně jezdit aspoň ve třech, čtyřech, halekat a vozit sprej - my ho se synem neměli a málem jsem se podělala strachy

Co za to:

- nádherné, přenádherné výhledy, skvostná příroda
- jezdit budete nejspíš jen vy a dva místní borci, that's it
- je to úplně jiný genius loci, krásný, divoký, balkánský, neuhlazený

Když jsme večer přijeli do apartmánu, přišla mi od kamarádky zpráva, že v ten den tři kilometry od nás na stezce v Bucegi medvěd zabil mladou rumunskou turistku. Proto ty pípající výstrahy. To mě přimělo změnit plán, že cestou do Banátu budeme nocovat v horách v autě a rozhodla jsem se to odřídit ze Sinaie do Banátu na jeden zátah. Vidím v mapě dojezd 500 km a pomyslím si, že to je na jeden den s prstem v nose a dvěma obědy. Nenechte se zmást. Po rumunské státovce jihem přes Craiovu nám to zabralo 10 hodin čisté jízdy včetně rychlého dvacetiminutového oběda na benzince. Na závěr cesty se nám však otevřel famózní výhled na tzv. Železná vrata v místě, kde na hranici Rumunska se Srbskem Dunaj protéká masivem Banátských Karpat. Čistá nádhera.

Když do oblasti Banátských Karpat vjíždíme, už se smráká. Mám dohodnutý nocleh v chatičce v české vesnici Ravensca (Rovensko). Po celém dni za volantem toho už pomalu mám plné kecky, to nemohu říci. Ještě máme stále před sebou 50 km, projíždíme vesničkami plnými psů, koček a kočovně vyhlížejících domorodců a přemýšlíme, co by se tak asi stalo, kdyby nám tu auto vypovědělo službu. Jak si tak přemítáme, pomalu mizí data i mobilní signál. Mapa už nás vede jen v offline verzi, z asfaltové cesty je užší asfaltová, z užší asfaltové je šotolinová a pak najednou cesta končí a před námi se tyčí kopec z kamení, částečně vymletého velkou vodou, který byl možná kdysi cesta pro povozy. Je šero, nemáme jiné spojení se světem než vlastní nohy. Nabízejí se zhruba dvě možnosti - couvat asi tak 8 km a doptat se na jinou cestu, nebo to zkusit vyjet s tím, že jestli se tam zasekneme, tak tam přenocujeme (v té chvíli netušíc, že místní za soumraku nevylézají z auta, když mají poruchu, protože jsou v oblasti smečky lovících vlků). Sevřu volant, vyškrábnu z hlubin nevědomí dávné zbytky autokrosového ducha, lehce sešlápnu plyn a začnu stoupat pekelným krpálem. Myslím, že čtyřkolka to zachránila. Vím, že jestli zastavím, už to nerozjedu, a vůbec netuším, co nás nahoře čeká. Potím se až na zadku. A pak, po nekonečných minutách napětí, to uvidíme - hřebeny Banátu topící se v barevném západu slunce až srdce puká! To jsou ty okamžiky, pro které stojí za to žít. 

4. Banát (Rumunsko)

Banát je nádherný kraj. Trochu jako mé milované Valašsko, jen trochu vyšší. Kopce, louky, sem tam políčko a v noci miliony hvězd, absolutní tma a ticho. Druhý den se vydáváme na kole po hřebeni, původní plán je dojet na kole až do Gârnicu (Gerník), ale jelikož je 41°C a Banátské kopce jsou holé, není to v našich silách. I přesto se nám cestou naskýtají krásné výhledy až na Dunaj a místní s námi vstřícně zapřádají hovor, nadšeni, že mohou potrénovat češtinu. 

Nu a tím náš výlet končí, ač ne tak úplně. Na cestě zpět nocujeme v maďarském Debrecenu, kde si nezapomeneme vygůglit hipsta podnik na večeři s moderním maďarským gulášem a skvělým nealko drinkem. Ráno si ovšem banátské cesty definitivně vybírají svou daň v podobě odumřelých brzdových destiček a kovového zvuku, s nímž dojezd domů zdá se nemožný. Googlíme autoservis, telefonujeme a nakonec prostě do jednoho neohlášeni vjedeme. Majitel garážové dílny je extra vstřícný, ač neumí ani slovo anglicky, s důvěrou hraničící s naivitou umístím auto v jeho servisu a naši posádku v akvaparku. Návrat domů nám zpestří divoká bouřka před hranicí se Slovenskem. Jó, bylo to dobrodrůžo od první minuty až do té poslední!